Vyšší – rychlejší – dál
Nebyl jsem v optimálním stavu kondice, možná jen 90 % ideálních rozměrů. Chodil jsem na spoustu akcí, kde se jedlo a pilo nadměrně. Vždycky byla možnost chodit na akce – ať už soukromé, nebo pracovní. Postupně mi to způsobovalo problémy, protože jsem někdy nebyl schopen dobrého výkonu, když jsem měl kocovinu – bez ohledu na oblast života. To vše mělo na mé tělo a mysl mimořádně negativní vliv.
Hnací silou byla jejich vlastní nespokojenost.
Pak přišla velmi významná a intenzivní etapa mého života. Jak dlouho trvala: dny, týdny, měsíce, něco, co mi připadalo jako roky – to už nedokážu přesně vyčíslit. Díky tomuto období jsem si uvědomil, že nechci dál žít život, který jsem vedl. Chtěl jsem být „sám sebou“. Moje vlastní nespokojenost s celým mým životním stylem se stala drtivější, než jsem kdy předtím zažil! Ze dne na den jsem ze svého života vykázal vše, co bylo v mých očích negativní. Moje motivace byla děsivá a nemilosrdná zároveň. Před prací, ať už foukalo, pršelo, byla zima nebo horko, jsem běhal 13 kilometrů, někdy i dvakrát denně. Každý den po práci jsem chodil do posilovny (ať už bylo 20.00 nebo 22.00) a absolvoval trénink. Cíle byly vysoké. „Zbavit se posledního kousku tuku“ mi nestačilo. Chtěla jsem tělo topmodelky! Chtěla jsem být na vrcholu! Cokoli jiného by pro mě bylo neoptimální. A tak jsem skončila u práce pro módní značky v Berlíně. Optimalizovala jsem svůj život. Optimalizovala jsem svůj jídelníček, ne nutně s ohledem na zdraví, ale spíš jako prostředek k dosažení cíle. Optimalizovala jsem svůj časový plán tak, abych do svého nového života dokázala vměstnat i „maličkosti“, jako jsou přátelé a rodina.
Tímto novým způsobem života jsem se pak řídil několik let. Během let nového životního stylu se zlepšilo i mnoho dalších důležitých oblastí mého života. Zlepšil jsem se v práci. Cítil jsem se čipernější, zdatnější a zdravější než kdykoli předtím. A jako pozitivní vedlejší účinek jsem měl také znatelně větší sebevědomí. To bylo skvělé – chtěl jsem každou z těchto oblastí zlepšit ještě víc a ještě o kousek víc a ještě o kousek víc …
Stres byl ohromující
Bohužel v určitém okamžiku, aniž bych si toho všiml, se hranice mezi zdravou a nezdravou optimalizací setřela. Jsem pevně přesvědčen, že je v pořádku jít v životě čas od času na plný plyn. Ale je to dávka, která dělá jed. A pokud chcete neustále všechno optimalizovat, dříve nebo později vás postihne neúspěch. Neustálý tlak na sebe sama měl postupně fyzické i psychické následky: Poruchy spánku, žaludeční a střevní potíže, někdy nebývalá nejistota a nakonec i silné fyzické příznaky stresu. Bylo načase se zastavit a zamyslet.
Už jsem nebyl „sám sebou“, už jsem nebyl společensky přijatelný – stal jsem se jedincem, který nemá radost ze života…..
Všichni lidé jsou různí. Co je pro jednoho člověka málo, je pro jiného příliš mnoho. Každý musí najít tu správnou cestu pro sebe! Proto neexistují žádné stoprocentní patentované léky, ale určitě existují doporučení pro činnost.
Začal jsem naslouchat neklamným signálům svého těla a mysli. Obojí už dlouho volalo po přestávce a já jim ji teď dopřál. Svůj trénink nyní přizpůsobuji tomu, jak se cítím – už ne naopak. Na mentální úrovni jsem musel zpochybnit optimalizační virus jako smysluplný způsob života, protože byl kořenem všeho zla. Ještě jednou: dávka dělá jed! Přehnaně jsem se optimalizoval! Nyní dbám na to, abych našel zdravou střední cestu. Dbám na to, abych bral vážně fyzické a psychické varovné signály a především kritickou zpětnou vazbu. A především si teď dávám pozor, abych se soustředil na to, co je opravdu důležité. Je to rodina! Jsou to moji přátelé a je to moje zdraví. Tady a teď se opravdu cítím nakažený virem dobré optimalizace! Samozřejmě, že fyzický trénink je stále jednou z mých vášní – ale už to není o tom „výš, rychleji, dál“.